Fotogtrafie pohybu
Již od počátku fotografie se fotografové setkávali s pohybem Zatímco jedni se jej snažili eliminovat – portrétisti a ateliérový fotografové mnohdy používající složité konstrukce na fixaci fotografovaných, kteří mnohdy nesměli ani dýchat po delší dobu než „vyletí ptáček“, jiní jej naopak zkoumali a přemýšleli, jak rychlý pohyb zvěčnit.
Rozhodně ale fotografové pohybu v počátcích fotografie neměli tak snadný život, jako dnešní fotograf vybavený běžným fotoaparátem. Naši předchůdcům se ani nezdálo o rychlém snímání ani 3 snímků za vteřinu, natož pak 5 nebo i 7 snímky za vteřinu. Asi dnešní diskuze, že fotoapaát se třemi fotografiemi za vteřinu je pro sport nedostatečný by jim připadala jako bláhová.
Absolutním průkopníkem a nejznámějším fotografem pohybu a jeho studií všech forem byl známý anglický fotograf Muybridge. Komu by nebyly známy jeho studie sekvencí pohybu různých modelů od lidí až po zvířata.
Jeho původní jméno bylo Edward James Muggeridge. To si ale změnil na Eadweard Muybridge. Před svou fotografickou dráhou působil jako obchodní agent nakladatele a také jako knihkupec v San Francisku. Nicméně bohužel – nebo bohudík – při nehodě dostavníku utrpěl závažné zranění hlavy, odjel do Anglie a v Americe se objevil až v roce 1866 již jako Muybridge s profesí fotograf. Nejprve pracoval v oblasti architektury a krajiny a jako mnoho jiných fotografů i fotovizitek a portrétů.
O jím proslavený pohyb se začal zajímat až v roce 1873, kdy se vsadil s bývalým starostou San Francisca Lelandem Stanfordem, v té době velkého podnikatelského magnáta a také chovatele koní, že se kůň v klusu v určité fázi nedotýká ani jednou nohou země. Předmět sázky byl velmi vysoký – 25000 dolarů. Naštěstí pan Stanford byl štědrý a celou akci zadotoval zančným obnsem.
Aby toto mohlo proběhnou, Muybridge využil dlouhou budovu, kde rozmístil 24 fotopřístrojů. Přes dráhu natáhl provázky. Kůň při běhu přetrhl provázek a tím spustil závěrku přístroje. Je třeba si uvědomit rozsah celé akce, kdy se fotografovalo na mokré kolodiové desky, které si fotograf musel připravit těsně před použitím a poté nesměl dlouho otálet se zpracováním.
Důkaz se mu samozřejmě nepovedl napoprvé a trvalo to nějakou chvíli – 6 let. Za tuto dobu vytvořil a zdokonali mnoho fotopřístrojů, jimiž na tomto experimentu nafotografoval 20000 snímků, nicméně důkaz se mu povedl a skutečně zachytil koně v pohybu, který má všechny nohy ve vzduchu. Není nezajímavé, že již v této době používal expoziční dobu 1/1000 vteřiny – na většině snímků, občas i 1/6000.
Muybridge také propagoval použití fotoaparátů při sportovních závodech se snímáním cílové čáry pro určení vítěze. To se provedlo poprvé v roce 1890 při koňských dostizích v New Jersey, kde byla pořízena nejstarší tzv. Cílová fotografie speciálně určená pro snímání pořadí v cíli.
V rámci svého rozsáhlého projektu se nevěnoval jen sportu, ale spolupracoval s lékaři a proslul mimo jiné svými pohybovými studiemi mužského a ženského těla a rozhodně jej řadíme k prvním průkopníkům aktu.
V rámci svých výzkumů mimo jiné vyvinul v roce 1869 kamerovou závěrku s rychlostí až 1/1000 vteřiny. Tu používal ve svých fotopřístrojch, kterých najednou pouíval až 30. Mimo to v roce 1883 zkonstruoval kameru, která snímala zachytit rozfázovaný pohyb na jednu desku. Nicméně toto dále zdokonalil tak, že kamera snímala jednu fázi pohybu jako samostatný snímek.
Zajímavé je z života Muybridgeho, že v roce 1874 zasřelil milence své ženy, majora Larkynse. Konal se soud, ale Muybridge byl osvobozen pro důvodné zabití. Mohl tak pokračovat ve svých fotografických pracech.
Přímo na práci a výzkumy Muybridgeho navázal americký technik Harold Eugene Edgerton. Vynalezl stroboskop a jedná se o průkopníka vyskorychlostní chronofotografie (obor fotografie zabývající se zachycením velmi rychlých pohybů – např. letící střely). Edgerton vynalezl v roce 1923 xenonový blesk a v roce 1931 vyvinul elektronické výbojkové světlo, již tehdy umožňující zachytit letící střelu expozicí 1/500000 vteřiny.
Výše se hovořilo o kolodiovém procesu. Na dnešní dobu bychom z něj asi nadšení pro složitost nebyli, nicméně zhruba v roce 1851 způsobil technologický převrat ve fotografii. Vynálezcem procesu byl Scott Archer díky technologickým objevům v chemii a technice. Deska se musela natřít kolodiem před snímáním a samotné fotografování muselo proběhnout ještě za mokra. Jednalo se o roztok kolodia a jodidu draselného a tento film se namáčel do dusičnanu stříbrného. Vrstva byla na svou dobu nebývale citlivá a fotografie byly velmi kvalitní obraz bohatý na polotóny s mnoha prokreslenými detaily a krátkou expoziční dobou.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one