Již prakticky od počátku fotografie se řešila problematika barevné fotografie.
V roce 1907 začala továrna bratří Lumiérů (August, Louis) v Lyonu vyrábět barevné autochromové desky. Lumiérové objevili v roce 1904 postup barevné fotografie na bázi barevného rastru. Rastr tvořila malá zrna škrobu obarveného na červeno, modro a zeleno. Mezery mezi zrnky byly vyplněny sazemi, které tvořily až 1/3 plochy. Škrobová zrna se sazemi se zalila včelím voskem. Teprve na tuto vrstvu se lila panchromatická citlivá vrstva.
Tato zrna byla rozptýlena v jemné vrstvě pod panchromatickou emulzí.
Negativ se exponoval skrz skleněnou podložku. Zrnka škrobu tvořila barevný filtr.
Procházející světlo vytvořilo v černobílé vrtsvě obraz, který pozorován přes vrstvu barevných zrnek dával obraz barevný.
Po vyvolání se deska znovu osvětlila a vyvolala. Tím vznikl diapozitivní obraz tvořený mikrskopickými barevnými body. Expozice trvala zhruba 40x déle než na tehdejší černobílou fotografiii. Vzniklé diapozitivy byly tmavé a pozitivy měly velké zrno.Nicméně to byl tehdy jediný způsob, jak jedinou expozicí a jedním způsobem vytvořit barevnou fotografii. Díky tomu se autochrom udržel velmi dlouho. Postupem doby se citlivost desek zvýšila tak, že bylo možné exponovat 1/60 vteřiny.
Tento postup, jak to bývá se začal záhy napodobovat. Byla to pařížská firma Omnicolore, která začala vyrábět desky Omnicolore. Pak zde byly další podobné desky Dufay a Dioptichrome. Desky ale přinesly některé vylepšení - např. linkový rastr Fioptichrome od roku 1908.
Vylepšení přinesla do autochromu také Agfa, když snímek celopološně bez mezer pokryla částečkami živice.
Autochrom se vyráběl až do roku 1935.
1.jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one