Princip záznamu obrazu patentovaná Luisem Jacquesem Mandé Daguerrem poté, co spolupracoval s Niecephorem Niepcem a poté převzal jeho vynález záznamu obrazu, který ale sám Daguerre zpočátku neuměl zdokonalit. Teprve v roce 1835 se mu povedlo naexponovaný, ale stále latentní (neviditelný) obraz zesílit (vlastně vyvolat) v parách rtuti (opravdu zdravé prostředí). Díky tomuto vyvolání se zkrátila doba expozice z původních hodin na cca 30 minut.Problém byl, že neuměl obraz ustálit.
Ustalující účinek kuchyňské soli objevil až za 2 roky, tedy v roce 1837.
Uvedená zdokonalení, tedy vyvolání v parách rtuti a ustálení obrazu, vedla Daguerra k vytěsnění partnera Niepceho z podílu na vynálezu a tomu dal následně jméno podle sebe.
Princip daguerrotypie:
postříbřená měděná deska se zcitlivěla v parách jódu
po expozici se vyvolala v parách rtuti
nakonec se ustálila v roztoku kuchyňské soli

Vzniklý obraz udivoval diváky velkým bohatsvím polotónů, detailů a skvělou kresbou. Nicméně byl křehký, citlivý na dotyk a na povětrnostní vlivy. proto se později zabudovával vzduchotěsně připevněným sklem.
Nevýhoda daguerrotypie spočívá v tom, že každý snímek je originál a nedal se nijak množit.
Daguerre po zveřejnění vynálezu již dále nepracoval na zdokonalení, nicméně jej využíval komerčně. S optikem Girouxem vyráběl aparáty, odpařovací nádoby na jód a rtuť, lahve na chemikálie, zásobníky desek. Každý aparát měl číslo. O tyto sety byl vskutku nebávalý zájem.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one